Zatímco minulý rok se nesl ve znamení zrad, podvodů a lží tento rok začal rodinnými tragédiemi. Nevyléčitelná nemoc, mozková mrtvice... Těžko říct jak všechno dopadne, vím jenom, že se za strašně krátkou dobu stalo strašně špatných věcí a já jsem dokonale zmatená.
Nemůžu teď odsuzovat celý rok, protože je teprve začátek. Všechny problémy které jsem kdy měla se teď ale zdají zbytečné v porovnání s rodinným neštěstím.
A to všechno se děje teď, pár dní před mými narozeninami. Kazí se toho pořád víc a víc, a mě možná děsí to, jak cynická začínám být.
O víkendu jsem si myslela, že už dál nemůžu, a že je všechno špatně. Teď si to sice moc dobře uvědomuji taky, ale veškeré pocity jakoby šly kolem mě a já zůstávala vůči všemu chladná.
Teď jsem jenom zklamaná z toho, že karma asi doopravdy není a některým lidem se dějí jen špatné věci, a já mám pocit, že kolem mě se poslední dobou dějí jenom špatné věci, a já marně čekám, trpím a doufám, že mi to karma vrátí a za chvíli začnu být zase šťastná. Ale zatím to tak bohužel nevypadá. Ale i kdybych na karmu nevěřila, nedokázala bych se k někomu chovat špatně, už jen kvůli tomu, že pro mě zásady slušného chování znamenají víc než pro většinu ostatních. Možná je to moje prokletí, ale tak nějak tím chci uctít dědečkovu památku, hodně mu na tom záleželo.
Uvědomuji si, že tou bolestí si musím projít, poučit se z ní, něco si z ní vzít. Není to první a rozhodně ne poslední bolest co mě v životě čeká. Ale potřebuji si jí projít, všemi fázemi, pokud při mě někdo bude stát, budu šťastná, ale nepomůže mi, když mi každý bude tvrdit, že když na všechny věci co mě trápí budu myslet, jenom se to zhorší, musím na ně myslet, nejsou to zbytečnosti. Jde o lidi co mám ráda, o moji rodinu, zaslouží si abych na ně myslela. A karma to všem vrátí.
A i když mě teď opustil nejlepší kamarád, v rodině je spousta neštěstí a mně přijde že jsem na všechno sama, věřím, že se to obrátí a bude zase dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat