Inspirace

Inspirace pro mě vždycky byla krásná víla, která si vedle vás sedne, když něco tvoříte. Když je jí někdo sympatický,pronásleduje ho od rána do večera, a z něho pak lítají skvělé nápady v jednom kuse.Já mám bohužel často pocit, že se mi tato kráska neustále vyhýbá velkým obloukem.Tedy bylo to tak až do doby, než jsem si přečetla rozhovor s mým oblíbeným spisovatelem, který začal psát v 15ti letech a tvrdil, že většine lidí inspirace nepřijde jen tak, že to většina lidí musí pronásledovat ji. Psal také, že máme tvořit. Neustále. I když není co tvořit máme tvořit. To, když tvoříme i když se od nás krsáná inspirace odtahuje co to jde, nás nejvíce posouvá dopředu. Proto jsem se stala redaktorem školních novin, kde jsem každý měsíc nucena napsat minimálně jeden článek. A občas je to vážně něco. Po napsání často nemám vůbec dobrý pocit. Ale zatím má tvorba vždycky měla úspěch. A to je podle mě má inspirace. To, když se lidem líbí to co dělám. Pak chodím, rozhlížím se, a všude vidím něco, co mě v jistém směru inspiruje.Proto nakonec docházím k závěru, že každý máme svou krásnou vílu, která ovšem po většinu času spí v našich hlavách a čeká, až nám dojde, že to my máme tu moc probudit ji.